Konstrukce rozličných velikostí, tvarů a rozměrů rostou na českých zahradách jako houby po dešti. Obvykle se jedná buďto o zahradní domky, nebo nějakou formu venkovního krytého posezení, například pergolu nebo altán. Ochranu před dotěrným sluncem a nepředvídavým deštěm však mohou poskytnout i nůžkové stany, které nejsou ani zdaleka tak drahé, a navíc se dají kdykoliv složit a umístit třeba do garáže.


Zatím se zdá, že nůžkové stany jsou takřka dokonalé, ale tak tomu určitě není. Na rozdíl od pevných zahradních staveb mají podstatnou nevýhodu v tom, že nejsou příliš stabilní. Samozřejmě, že je možné je ukotvit, ale ani to mnohdy nestačí. Jakmile přijde silný vítr, doporučuje se stany sklidit nebo držet do té doby, než se to přežene. Druhou nevýhodou je pak vzhled. Ten také nemůže konkurovat jak pergolám, tak už vůbec ne klasickým dřevěným altánům. Jelikož se však jedná o zastřešení dočasné, které po sezóně ze zahrad obvykle mizí, není to zas tak podstatná vada.
Nůžkové stany lze používat k mnoha příležitostem. Většina majitelů je má na zahradě takřka permanentně, tedy alespoň v jarním, a hlavně letním období. Tvoří neprostupnou bariéru mezi člověkem a oblohou, což je příjemné jak ve slunečních dnech, tak i ve chvílích, kdy prší. Vhodné je nůžkové stany použít například při konání zahradního večírku či jiné sešlosti. V případě nečekaného deště mohou mnohé zachránit.

Využití tohoto typu stanů je ovšem daleko širší. Mohou fungovat například i jako provizorní skladiště zahradního náčiní. Zablácené rýče, lopaty nebo nůžky na živý plot mohou být pod stanem v bezpečí před dešťovými kapkami stejně dobře jako kupříkladu v garáži. Je však nutné mít pod stanem i vysoký stůl, jinak by mohly nástroje začít díky ranní rose korodovat. Z tohoto důvodu je nevhodné je používat k uskladňování sekaček na trávu, křovinořezů a podobných pomocníků, kteří se k úpravě zahrady standardně používají.